Chlebovník
Chlebovník Artocarpus altilis je strom a plod pocházející z ostrovů ve východní části Indického oceánu a západní části Tichého oceánu.
Jsou to stromy, které dorůstají přibližně do výšky 26 metrů. Jejich plody jsou koule, někdy trochu zploštělé, takže připomínají ovál v prostoru. Mají zelenohnědou barvu, velké jsou jako lidská hlava a váží plných 15 - 40 kilo. Vejcovité plody grapefruitového tvaru mají drsný povrch. Plod se skládá z mnoha nažek, z nichž každá je obklopená dužinatým květným obalem a roste na dužnaté stopce. Některé selektivně pěstované odrůdy mají plody bez jader.Za sezónu vyprodukuje jediný strom až 800 plodů...chudák strom, za sezonu 800 dětí..no...
Pěstuje se také v ostatních tropických regionech. Poprvé plody sesbíral a rozšířil poručík William Bligh jako jeden z botanických vzorků posbíraných posádkou lodi Bounty na konci 18. století. Expedice měla za úkol najít laciný a vysocenergetický zdroj potravy pro britské otroky v Karibiku.
Chlebovník je základní potravou v mnoha tropických regionech. Je to rostlina bohatá na škrob a před požíváním se opéká, peče, smaží nebo vaří. Takto tepelně zpracovaný připomíná brambory nebo čerstvě upečený chléb (odtud název chlebovník).
Protože stromy chlebovníku rodí běžně jen v určitém období roku, je důležité jejich dobré uskladnění. Jednou z tradičních technik uchovávání je zakopání oloupaných a umytých plodů do jámy vystlané listy. Plody zde pak několik týdnů kvasí a produkují nakyslou lepkavou hmotu. Takto uložené plody mohou vydržet i více než rok. Obsah některých jam byl údajně jedlý i po více než třiceti letech od zakopání.
Sklízejí se ještě nezralé a zpracovává se vnitřní bílá dužina (což je hmota podobná tomu, co je v jablku mezi jadérky a slupkou). Ta se peče, vaří i suší a mele na mouku. Zralá dužina se nechá uležet a když vypadá jako měkký sýr, pečou se z ní placky. Podobně jako nezralá dužina se i semena - velká asi jako kaštany - jí vařená, pražená nebo se melou na mouku. Když k měkké dužině přidáte kokosové mléko, sůl a cukr a trošku začarujete, můžete si podobně jako domorodci pochutnat na pudingu. Jak je vidět, třeba obyvatelé Polynésii se díky chlebovníku obejdou bez hamburgerů, smažáků, tatarky i slaných buráků.
Tepelně upravený chlebovník se dá buď přímo jíst nebo použít v různých jiných jídlech. Běžným pokrmem je směs vařené nebo kvašené chlebovníkové kaše a kokosového mléka, zapečená v banánových listech. Celé plody je též možno opékat na otevřeném ohni, následně vydlabat a naplnit jiným jídlem, například kokosovým mlékem, cukrem a máslem, pečeným masem nebo i ovocem. Takto naplněný plod je možno dále tepelně upravovat. Chuť náplně tak pronikne do dužiny chlebovníku.
Na Srí Lance se chlebovník běžně používá jako kari. Sušený chlebovník s cukrem se též podává jako dezert
Chlebovníkem se ale živí i zvířátka. Takové kozy, dobytek nebo prasátka si na listech moc pochutnají.
Na Bahamách a Trinidadu je chlebovník vítaným přírodním léčivem - listy snižují krevní tlak, pomáhají astmatikům a šťáva z nich se používá jako kapky do očí.
Jediný problém, který s sebou chlebovník přináší, je hnilobný zápach. I ten ale domorodci obelstili a než začnou chlebovník zpracovávat, máčí ho přes noc ve slané vodě.
Vzhledem k tomu, že se u nás chlebovník dá sehnat sporadicky(my jsme jej objevili jednou před treningem na Vinohradech v obchudku jednoho Vietnamského obchodnika- suseny!), nás tato vůně nemusí moc trápit..