Němec,V., Bočkayová,E. revmatologická ambulance, Pardubická krajská nemocnice, a.s.
Klinika dětského a dorostového lékařství, Praha

OBSAH

1.0 Co je hypermobilita a hypermobilní syndrom ?
1.1 Co je hypermobilita ?
1.2 Jaké jsou příčiny hypermobility ?
1.3 Jak poznáme hypermobilitu ?
1.4 Jaký je rozdíl mezi hypermobilitou a hypermobilním syndromem ?
1.5 Jaké obtíže mohou mít lidé s hypermobilním syndromem ?
2.0 Jak a co pro sebe můžete udělat ?
2.1. Jak zmírnit náhle vzniklou bolest ?
2.2. Jak předcházet vzniku bolesti ?
2.2.1 Vyhněte se nepříznivým faktorům.
2.2.1.1 Upravte svoji životosprávu a životní styl.
2.2.1.2 Vyhněte se nevhodným cvikům a sportům.
2.2.1.3 Vyberte si dobře své povolání.
2.2.2 Aktivně cvičte.
2.2.2.1 Cvičení pro kolenní klouby.
2.2.2.2 Cvičení pro malé ruční klouby.
2.2.2.3 Cvičení správného sedu.
3.0 Několik slov závěrem

1.0 Právě jste se dozvěděli, co je nejpravděpodobnější příčinou vašich obtíží. Je to nadměrná kloubní volnost a hypermobilní syndrom. Co to vlastně všechno znamená?

1.1 Co je to hypermobilita (česky nadměrná kloubní volnost) ?

Slovíčko „hyper-“ znamená více a „-mobilní“ znamená pohyb. Hypermobilita tedy znamená větší rozsah pohybů v jednotlivých kloubech ve srovnání s rozsahem kloubního pohybu u většiny populace.

Pohybový aparát, který potřebuje lidské tělo k tomu, aby se mohlo hýbat, se skládá z mnoha tkání : kostí, svalů, šlach a dalších součástí jako jsou například kloubní pouzdra. Tyto všechny části nazýváme souhrnně pojivová tkáň a její jednotlivé části vykonávají rozdílné funkce. Kosti tvoří kostru těla, svaly zajišťují pohyb a jsou připojeny ke kostem pomocí šlachového aparátu. Kosti pro nutnost pohybu jsou spojeny klouby , na jejichž složení se podílejí ještě chrupavka a kloubní pouzdra. Pro všechny tyto tkáně je nutné zabezpečení dostatku živin a kyslíku, který je přiváděn cévami.

Hypermobilní lidé mají pojivovou tkáň mnohem volnější a roztažitelnější než je obvyklé, a proto rozsah pohybů je větší než u vrstevníků. Proto si mohou dát nohu za krk bez větších obtíží a bez jakéhokoliv tréninku. Ostatní lidé, jako například gymnasté nebo tanečníci, musí cvičit dlouhou dobu , aby této schopnosti dosáhli.

Hypermobilita je poměrně častá odchylka, se kterou se setkáváme u 20% malých dětí, s věkem však postupně mizí a u dospělých se vyskytuje asi u 5%.

1.2. Jaké jsou příčiny hypermobility?

Jednoznačná příčina hypermobility není dodnes přesvědčivě odhalena. První zmínky o ní můžeme najít již v literatuře z doby 4. století před naším letopočtem. Víme, že hypermobilita může být součástí celkových onemocnění pojivové tkáně, ale v naprosté většině se hypermobilita vyskytuje samostatně bez jiného onemocnění. Určitou roli zde hraje dědičnost, protože hypermobilních lidí bývá v rodině často několik. Spíše vyjímečně se objeví hypermobilita jen u jednoho člena rodiny.
Pro zvídavé uvádíme několik bližších informací o vazivové tkáni: ( číst není povinné )
Vazivová tkáň se skládá z vazivových buněk, vazivových vláken a mezibuněčné hmoty. Vazivové buňky fibroblasty vytvářejí předstupně vazivových vláken, která se spojují a vytvářejí vlastní vazivová vlákna a ta se dělí podle svých vlastností na kolagenní, retikulární a elastická. Kolagenní vlákna jsou nejobjemnější strukturou ze všech pojivových tkání. Jsou velmi ohebná a pevná v tahu,ale dokáží se prodloužit pouze o 8 – 10 % své délky. Podílejí se na stavbě těch složek, kde je vyžadována velká pevnost a ohebnost a to je u šlach a vazů. Kolagenů rozeznáváme 5 typů, kdy nejčastějším je typ I, který tvoří silná mechanicky pevná vlákna ( základ šlach, kostí ), typ II má tenčí vlákna, která lze najít v hmotě kloubních a elastických chrupavek. Typy III a IV představují velmi tenká vlákna, která tvoří součást cévní stěny , vazivo svalů a nervů. Typ V je obsažen v placentě. Předpokládá se , že právě změnou stavby kolagenu I nebo změnou poměru přítomnosti jednotlivých typů kolagenů dochází ke změně kvality této tkáně a ke vzniku hypermobility.

1.3 Jak poznáme hypermobilitu?

Diagnostika hypermobility je dána vyšetřením určitých kloubů. Dnes je nejvíce využíváno vyšetření podle pánů Beightona a Horana, kdy vyšetření kloubů je bodováno a dle výsledného počtu bodů je diagnostikována tíže hypermobility.
Posuzujeme následující klouby : pasivní ohnutí v zápěstí a kloubech malíku směrem ke hřbetu ruky, aby malík byl rovnoběžně s předloktím ( jeden bod za každou stranu ),pasivní přiložení palce k předloktí (jeden bod za každou stranu ) protažení loketního kloubu do – 10 st. ( jeden bod za každou stranu ), protažení kolenního kloubu do – 10 st.(jeden bod za každou stranu ), při předklonu s nataženými koleny se dotkneme dlaněmi země ( jeden bod ). Celkem tedy maximálně může být 9 bodů. Hodnota 4 – 5 svědčí pro lehký stupeň hypermobility a hodnoty nad 5 bodů pro těžší významnější stupeň.

1.4 Jaký je rozdíl mezi hypermobilitou a hypermobilním syndromem

Z uvedených údajů je patrné , že mnoho lidí je hypermobilních a velká část z nich nikdy neměla potíže se svými klouby. Ve skutečnosti může být hypermobilita pro některé lidi i výhodou, mnoho houslistů a klavíristů mají hypermobilní malé ruční klouby, mnoho gymnastů a tanečníků má rovněž nadměrnou kloubní hybnost. Někteří lidé mají při své hypermobilitě obtíže – bolesti kloubů - mají tedy hypermobilní syndrom. Někdy se může stát, že mají lidé obtíže s kloubem, který je hypermobilní, i když nesplňují výše uvedená kritéria významné hypermobility.

1.5 Jaké obtíže mohou mít lidé s hypermobilním syndromem?

Je potřebné ,aby lidé s hypermobilním syndromem znali problémy ,které jsou s touto odchylkou spojeny, aby případným obtížím mohli lépe předcházet.
Nejčastějším příznakem je bolest. Obvykle se vyskytuje po těžké práci nebo po cvičení. Více problémů s bolestí je odpoledne a večer, kdy je pohybový aparát unavený a přetížený. Bolest může vycházet přímo z kloubu, ale může být lokalizována i ve svalech a šlachách. Mohou být postiženy prakticky všechny klouby včetně kloubních spojení páteře, ale nejčastěji jsou bolestivé kolenní klouby , které celý den nesou největší zátěž. Svalová bolest bývá tam, kde svaly v okolí kloubu musí pracovat více a usilovněji, protože kompenzují kloubní volnost zapříčiněnou přílišnou volností vazů. Při zvýšené svalové námaze se namáhají i šlachy , což způsobuje bolest v oblasti úponů šlach ke kosti.
U hypermobilních lidí jsou časté a opakované drobné nebo větší úrazy. Zvýšená pohyblivost kloubů způsobuje, že jsou klouby náchylnější k výronům, drobným natržením šlachových vláken a svalových skupin a k jejich vzniku stačí menší síla než u lidí bez hypermobility. Vzniklé úrazy potřebují ke svému vyléčení mnohem delší dobu, než je tomu u ostatních.
Jak ukazují poslední výzkumy,náchylnost k úrazům je dána i tím,že hypermobilní lidé mohou bez kontroly zraku nepřesně vnímat polohu svých kloubů, což opět vede k častějším úrazům. Tuto skutečnost je potřeba mít na paměti hlavně při sportu.

2.0 Jak a co pro sebe můžete udělat?

O tom, jak hodně nebo jak málo vás bude hypermobilita v životě omezovat a obtěžovat, můžete z velké části rozhodnout především vy. Často již samotné sdělení a pochopení problému může znamenat počátek léčby. Pokud jste dočetli až sem, máte již dostatek informací o hypermobilním syndromu a příčině vašich obtíží. Nyní se můžeme věnovat tomu, co dělat, aby vaše obtíže byly co nejmenší.

2.1 Jak zmírnit náhle vzniklou bolest? 

Jestliže se objeví bolesti po nadměrné námaze nebo i po drobném úrazu je potřeba dodržet následující opatření :

Postižený kloub potřebuje hned odpočinout, potřebuje chladit třeba ledem, což působí proti bolesti a zmírňuje případný otok, může pomoci i zpevnění kloubu elastickým obinadlem. Důležité je uložení postiženého kloubu do zvýšené polohy. Jestliže příčinou bolesti není úraz, dělá kloubu dobře spíše teplo ( elektrická dečka, teplá koupel ). Jestliže bolest neustupuje a začíná významně vadit, je možno využít léčebného účinku paracetamolu ( Paralen a další ), kterému dává většina lidí přednost před ibuprofenem. Je vhodné brát léky v případě, že to je nutné, a není se třeba užití léků obávat, protože podání léku zkrátí dobu bolesti a zamezí dalšímu rozvoji obtíží v postiženém kloubu. Pocit bolesti může být zvýšen i tím, že se celkově necítíte dobře, že se nudíte nebo o své bolesti stále přemýšlíte. Proto je vhodné se při obtížích věnovat činnosti, která vás opravdu baví (čtení knížek, společenské hry a jiné aktivity).

1.2 Jak předcházet vzniku bolesti?

Je možné opravdu udělat mnoho pro to, aby bolest nebyla tak častá nebo aby trvala kratší dobu. Je potřebné zabezpečit přiměřenou pohybovou aktivitu k posílení svalstva. Pohyb zlepšuje prokrvení svalů, zlepšuje pohyb nitrokloubní tekutiny, která je v kloubech. To vše zlepšuje dodávku živin pro kloub a zlepšuje i odvádění nepotřebných látek vznikajících při látkové přeměně. Pravidelné cvičení pomáhá udržovat klouby zdravé.Posilování svalů pomáhá udržovat kloub ve správné poloze a tím se snižuje i riziko úrazů.

2.1.1. Vyhněte se nepříznivým faktorům 

2.1.1.1. Upravte svoji životosprávu a životní styl

Naučte se správné pohybové stereotypy správně stát, sedět, spát, zvedat břemena, nosit tašky. Nákresy na nácviku správného sedu naleznete v závěru tohoto textu. Školní děti tráví velkou část dne v lavici či u psacího stolu. Pro správný sed je důležitá správná výška židle a stolu. Při položení předloktí na stůl se nesmí ramena vytahovat vzhůru a chodidla musí být plnou plochou opřena o podložku.

Při dlouhodobém sezení lze také s výhodou využít speciální míč „ Over–ball „ na kterém se buď sedí nebo se o něj opírá.

I spánku je třeba věnovat patřičnou pozornost. Za nevhodné je považováno spaní v poloze na břiše. Důležitá je i výška polštáře. Ta by měla být jen taková,aby polštář udržoval hlavu v prodloužení osy páteře.Vhodný typ lůžka však nelze jednoznačně určit. Obecně platí,že lůžko by mělo být takové, abyste po probuzení nepociťovali žádné obtíže.

Také typ obuvi, kterou nosíte není nepodstatný. Vhodné je nosit kvalitní obuv,která podporuje příčnou i podélnou klenbu nohy. Dlouhodobé nošení obuvi na vysokém podpatku může zhoršovat Vaše obtíže.

Vaše obtíže může také významně zhoršovat nadváha. Je proto vhodné dodržovat zásady správné výživy a kontrolovat si pravidelně svoji hmotnost. S tím úzce souvisí i dostatek vhodné pohybové aktivity. Lidé s hypermobilním syndromem obvykle těžko snášejí dlouhodobé stání nebo sezení ve strnulé poloze. Proto je dobré dělat si v práci krátké přestávky na protažení celého těla. Školní děti by měly využít přestávek k aktivnímu pohybu.

Pokud se však chcete věnovat nějakému sportu, je třeba vědět,že ne všechny sporty jsou vhodné.Mezi doporučené sporty patří například plavání, turistika, lyžování na běžkách, jízda na kole a na koni. I tady je ale třeba dodržovat určitá pravidla. Například máte-li hypermobilní páteř, je pro Vás při plavání nejvhodnější styl „kraul“ nebo „znak“. U pěší turistiky je třeba používat kvalitní obuv a preferovat chůzi po měkkém povrchu.

2.2.1.2. Vyhněte se nevhodným cvikům a sportům

Pro jedince s hypermobilním syndromem považujeme za nevhodné sporty ty, při kterých dochází k náhlým změnám směru pohybu, rotacím nebo zvětšování rozsahu pohybu v kloubech. Mezi takové sporty řadíme např. tenis, fotbal, házenou, volejbal, gymnastiku, balet a tanec. Pro toho, kdo má hypermobilní loketní klouby, může být nevhodný například také hod oštěpem. K problému může dojít i u gymnastů při stoji na rukou. Kromě těchto sportů existuje ještě celá řada sportovních aktivit, u kterých je třeba individuálně vyzkoušet, zda vám nebudou zhoršovat obtíže. Pokud máte hypermobilní syndrom a sportujete, je potřeba se vždy před plnou zátěží postupně pomalu rozcvičit!!!!!! Vyvarujte se intenzivního a nekontrolovaného posilování ve fitcentrech. Problémem může být i základní tělesná výchova u školních dětí. Bylo by jistě chybou osvobozovat děti s hypermobilním syndromem z hodin tělocviku. Je však vhodné po dohodě s pedagogem neprovádět nevhodné protahovací cviky a naopak zařadit cviky posilující svalstvo v okolí hypermobilního kloubu. I při mimosportovní činnosti je dobré vyhnout se některým nevhodným polohám. Takovými jsou často turecký sed, sed mezi patami nebo dlouhodobé klečení. Výčet fyzických aktivit není jistě úplný a další konkrétní otázky stran sportu je vhodné probrat se svým ošetřujícím lékařem.

2.2.1.3. Vyberte si dobře své povolání 

Při výběru povolání je dobré se vyhnout takovému, kde je nutné dlouho setrvat v jedné poloze.To proto, že lidé s hypermobilním syndromem obecně hůře snášejí tzv. statickou zátěž. Vhodnější jsou proto práce nestereotypní s možností často měnit polohu. Jako příklad nevhodného zaměstnání můžeme uvést například povolání řidiče, rýsování u horizontálních stolů nebo zubní lékařství.

2.2.2. Aktivně cvičte

Má-li být cvičení účinné, musí být pravidelné a dlouhodobé. Odborníci vám mohou pouze ukázat, jaké cviky jsou pro Vás vhodné a jak je správně provádět. Vše ostatní je ve vašich rukou.
Není cílem tohoto textu naučit vás všechny cviky. Hypermobilní může být téměř každý kloub na lidském těle, a proto i cviků, které lze použít je celá řada. Navíc je třeba ke každému  přistupovat individuálně. Ideální tedy je zacvičení kvalifikovaným rehabilitačním pracovníkem. Víme, že u dětí se velmi často objevují bolesti dolních končetin a rukou v důsledku hypermobility kolenních kloubů, zápěstí a drobných kloubů ruky. Zde lze s úspěchem použít velmi jednoduché cviky, které Vám proto nabízíme.

2.2.2.1. Cvičení pro kolenní klouby

Při tomto cvičení používáme pružný pás ze speciálního materiálu ( Thera-Band nebo Flexaband ). Vyrábí se v několika barevných variantách a barva vyjadřuje jeho sílu. Který jeho typ bude pro Vás nejvhodnější a kde je možno tento pás zakoupit, vám sdělí váš ošetřující lékař nebo rehabilitační pracovník. Pro cvičení je vhodný následující postup :

• připravte si pás v délce odpovídající dvojnásobku délky vašeho lýtka
• cvičte v leže na zádech, během celého cvičení nezvedejte hlavu nad podložku
• pás veďte přes plosku nohy po obou stranách lýtka a uchopte pevně oba konce dolní končetinu maximálně pokrčte v koleni a opět ji natahujte proti odporu pružného pásu (viz obrázek)

• cvik opakujte 10x na jedné a 10x na druhé končetině

  ---

   

POZOR: Dolní končetinu při cvičení natahujte pouze do polohy, která odpovídá normálnímu rozsahu pohybu v kloubu. Při dotahování do krajní polohy byste dále zvyšovali svoji hypermobilitu.

2.2.2.2. Cvičení pro malé ruční klouby 

K cvičení používáme molitanový míček na tzv. „líný tenis“.

• uchopte míček do dlaně
• zavřete dlaň a stiskněte míček celou plochou prstů (mimo palce), prsty opět povolte a opakujte 5–10x
• míček ponechte v dlani, ale stiskněte ho špičkami prstů (mimo palce), prsty opět povolte a opakujte 5–10x
• opět ponechte míček v dlani, ale stiskněte a uvolněte ho špičkou palce, opakujte 5–10x celý postup opakujte na druhé ruce

2.2.2.3. Cvičení správného sedu

Pro správný sed a jeho nácvik můžete využít opět pružného pásu.

• posaďte se na střed pásu
• překřižte pás na zádech (jako šle)
• překřižte pás vpředu na hrudníku
• fixujte konce pásů pod stehny
• dolní končetiny jsou roznoženy, nohy vytočeny zevně a paže visí volně podél těla napřimte se tak, abyste dosáhli maximálního protažení těla
• nyní se nechte pružným pásem táhnout zpět do shrbeného držení (nezvýrazňujte příliš toto zátěžové držení těla)
• opakujte několikrát pomalu a pečlivě

U všech cviků platí obecná zásada, že je lépe cvičit kratší dobu, ale vícekrát denně. 

Další poznámky najdete ZDE:

http://www.bodybuilding.cz/hojda/hypermobilita.html

http://209.85.129.132/search?q=cache:PgodmrOciEIJ:www.cls.cz/dokumenty2/os/r111.rtf+hypermobilita+kloub%C5%AF&hl=cs&ct=clnk&cd=4&gl=cz&lr=lang_en|lang_cs|lang_sk

http://magazin.ceskenoviny.cz/zdravi/index_view.php?id=308208

3.0 Několik slov závěrem

Vážení rodiče, děti a dospívající i dopělí,
hypermobilita není vlastně nemoc, je jen dosti rozšířenou odchylkou. Problémy může přinášet, pokud je doprovázena bolestí. Přáli bychom si, aby vám všechny tyto informace pomohly se s touto odchylkou vyrovnat a zároveň vám nabízíme možnost konzultovat s námi i ostatní problémy, které můžete mít. A nakonec ...

Nenechejte své tělo, aby vám řídilo váš život!!

Zdroj - děkuji za něj!!!

http://www.nem.pce.cz/index.php?_site=pkn_web&_file=/website/mainmenu/Pro%20pacienty/Pro%20rodi%C4%8De%20a%20d%C4%9Bti/Poradny/Revmatologick%C3%A1/Hypermobiln%C3%AD%20syndrom